Příběh

Mysleli jsme, že jsme pány Země, že si můžeme dělat, co se nám zlíbí, hrát si na Bohy. Pokud nám někdo odporoval, vždy jsme ho zdiskreditovali tak, že mu většina lidí nevěřila. My jsme byli Ti, kdo měli majetek, Ti, kteří se nemusí omezovat kvůli stínu klimatické krize.

Omámeni pokrokem jsme se honili za dalším a dalším majetkem, nikdy jsme neměli dost. Chtěli jsme z naší planety vyždímat co nejvíce a co nejrychleji. Politika upadala, již nesloužila lidem, ale politikům, či sobě samé. Zákony pro zákony a pro buzeraci lidí...

Ještě před začátkem konce se začal objevovat jeden z jezdců apokalypsy, Mor. Objížděl svět, který nebyl schopen proti němu bojovat. Byli jsme nejednotní, mysleli jsme hlavně na sebe a přes projevy lítosti jsme dál žili své marnotratné životy.

Brzy na to přichází druhý jezdec, Hladomor. Plundrováním krajiny a nekonečnou bezohledností jsme zničili produkci potravin tak, že již nebyla schopna všechny uživit. Lidé začali bojovat o jídlo, dělali si zásoby, prohlubovala se propast mezi chudými a bohatými a lidé jedli, co se jen dalo. Vyhublí lidé v nejzasaženějších částech světa buď uprchli nebo umírali přímo na ulici. O uprchlíky se ovšem nikdo nepostaral a většinu z nich potkal podobný osud.

Potraviny se staly důvodem k válce. 

Komu se podařilo přežít a měl to štěstí, dostal se do "oázy". Místa, kde je stín, hned několik zdrojů vody a spoustu zapomenutých věcí. Stará jatka lidé opustili ještě před rokem 2000, kdy na jatkách z neznámých důvodů začali lidé už po několika minutách ztrácet vědomí, a kdo zde pobyl déle jak dvě hodiny, do měsíce zemřel, jakoby přirozenou smrtí, nic zvláštního. Což nebylo v bezvědomí zas tak složité. Celá oblast byla evakuována a důvod úmrtí nebyl ani po následném testování objeven a když přišla celosvětová sucha a naplno udeřila klimatická krize, už se o ně nikdo nestaral. Zůstala tu tedy spousta věcí a za více jak sto let bez člověka si příroda s jatkami poradila. Když před deseti lety do této oblasti přišli farmáři, stala se pro ně útočistěm, kde se rostlinám dařilo mnohem lépe než jinde. Problém byl ovšem s vodou. Její kvalita se v několika dostupných zdrojích neustále mění. Jednou je pitná, jednou nikoli a někdy za žízeň zaplatíte životem. Zdá se to být jakýmsi pozůstatkem zvláštní historie jatek. Trampové však kvalitu vody rozpoznají a všichni, kdo zde žijí, jsou za to svým způsobem rádi.

Úryvek z Janova zjevení

Dále jsem viděl, jak Beránek otevřel první z těch pečetí, a slyšel jsem jednu z těch čtyř bytostí, jak řekla hromovým hlasem: "Pojď a dívej se." A hle, spatřil jsem bílého koně a ten, který na něm seděl, měl luk. Byla mu dána koruna a vyjel ve vítězství, a aby zvítězil. A když otevřel druhou pečeť, slyšel jsem druhou bytost říci: "Pojď a dívej se." A vyšel jiný kůň, ohnivě rudý. A tomu, kdo na něm seděl, bylo dáno, aby odňal mír ze země a aby se navzájem vraždili; a byl mu dán veliký meč. A když otevřel třetí pečeť, slyšel jsem třetí bytost říci: "Pojď a dívej se." A hle, spatřil jsem černého koně a ten, který na něm seděl, měl v ruce váhy. A zprostředka těch čtyř bytostí jsem uslyšel hlas, jak říká: "Mírka pšenice za denár a tři mírky ječmene za denár, avšak oleji a vínu neškoď!" A když otevřel čtvrtou pečeť, slyšel jsem hlas čtvrté bytosti říci: "Pojď a dívej se." A hle, spatřil jsem koně mrtvolně bledého a jméno toho, který na něm seděl, [bylo] Smrt a za ním šlo Peklo. A byla jim dána moc nad čtvrtinou země, aby zabíjeli mečem, hladem, morem a šelmami země. A když otevřel pátou pečeť, viděl jsem pod oltářem duše zavražděných pro Boží slovo a pro svědectví, jehož se drželi. A hlasitě volali: "Jak dlouho, Hospodine, svatý a pravý, nebudeš soudit a trestat obyvatele země za naši krev?" Každému tedy bylo dáno bílé roucho a bylo jim řečeno, ať odpočívají ještě krátký čas, dokud se nenaplní také jejich spoluslužebníků a jejich bratrů, kteří mají být zabíjeni jako oni. A když otevřel šestou pečeť, hle, spatřil jsem, nastalo veliké zemětřesení. Slunce zčernalo jako žíněný pytel, měsíc byl jako krev a nebeské hvězdy padaly na zem, jako fíkovník zmítaný velkým větrem shazuje své pozdní fíky. A nebe bylo odstraněno, jako když se zavírá kniha, a všechny hory i ostrovy se pohnuly ze svého místa. A králové země a velmoži, boháči, vojevůdci i mocní a každý otrok i každý svobodný se ukryli do jeskyní a do horských skal. A říkali horám a skalám: "Padněte na nás a ukryjte nás před tváří Toho, který sedí na trůnu, a před hněvem toho Beránka! Neboť přišel ten veliký den jeho hněvu, a kdo může obstát?"